Darování

Darování asi bude přicházet do úvahy jen mezi blízkými osobami, které jsou osvobozeny od daně z příjmu plynoucího z bezúplatného nabytí. Koho se osvobození týká tak můžete zjistit v záložce "Daně související s převody", V ostatních případech by totiž nabyvatel – obdarovaný musel zaplatit daň z příjmu ve výši 15% z ceny darované nemovitosti, a to je opravdu hodně. Logicky by za těchto okolností bylo vhodnější nemovitost převést prostřednictvím kupní smlouvy za symbolickou kupní ceny, protože daň z nabytí nemovitých věcí byla již zrušena. Někdo by mohl namítnou, že se jedná o obcházení zákona, ale co myslíte, že dělají daňoví poradci. Z jejich pohledu je to jen daňová optimalizace....

K samotnému darování ve své podstatě stačí mít jen darovací smlouvu, návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (to je jakýsi, ze zákona povinný, průvodní dopis pro katastr, který musí být na jejich formuláři, protože to prostě stanoví zákon) a zaplacení poplatku katastru ve výši 2.000,- Kč.

Darujícím bych vždy doporučil zřídit si na darovaných nemovitostech věcné břemeno (dnes služebnost) za účelem dožití. Tedy samozřejmě za předpokladu, že je předmětem daru nemovitost kde bydlí. Pokud se jedná o "družstevní byt" tak tam bohužel břemeno zřídit nelze a tak bych doporučil převést byt do osobního vlastnictví, je-li to možné, aby se břemeno dožití mohlo zřídit.

Možná nebude od věci zmínit také skutečnost, že dar je vždy výlučným vlastnictvím obdarovaného. Nespadá tak tedy do společného jmění manželů, Pokud například obdarujete svého syna, jaho manželka tím nezíská nic. Samozřejmě můžete obdarovat i ji (je také ve skupině osob osvobozených od daně z příjmu - daru).

Na závěr ještě jedna, pro někoho možná, důležitá informace vyplývající z výše uvedeného, a to sice pokud někdo rozdá majetek za svého života, nebude po něm následně co dědit. To co darujete už prostě nikdy do dědictví zahrnuto být nemůže, což může mít vliv na nepominutelné dědice, kteří tak nedostanou třeba vůbec nic. Pokud by se majetek nerozdal a došlo by na dědictví, nepominutelní dědicové (to jsou děti) by museli dostat svůj zákonný podíl, a to i když by je zůstavitel třeba vůbec neuvedl ve své závěti. Darem se tak dá vyřešit i to, když z nějakého důvodu nechceme, aby po nás dědil některý z našich potomků.